se vyskytuje v mýtech, pověstech, pohádkách a lidových příbězích celé řady kultur.
Jeho celosvětová rozšířenost má za následek značnou variabilitu jeho
vzhledu, velikosti a vlastností. Draci se liší počtem hlav – například v Číně je
zobrazován zásadně jednohlavý, řecká mytologie znala draka stohlavého,
v pohádkách mívá zpravidla lichý počet hlav, nejčastěji tři nebo sedm – i v počtu
nohou (nejčastěji dvě, čtyři nebo žádné) a také ve schopnosti létat a
dštít oheň (případně mráz nebo jed). Podobně jako se liší jejich vzhled, liší se i jejich vlastnosti. Draci se v
základním pojetí mohou rozlišovat na dobré a zlé. Tradice prospěšných draků
je převážně v Číně, kde je drak symbolem moci a deště. Evropští draci ve
středověku jsou namísto toho chápáni jako symbol ničení a chaosu. Často
jsou zobrazováni jako krvelačné bestie, které ničí vše v okolí a pojídají
zvířata a lidi. Draci jsou spojováni s bohatstvím a majetkem, který zpravidla
ochraňují ve svých slujích. Představa draka je velmi stará a může odrážet
zkameněliny dinosaurů, ale také nemusí. V báji z antického Řecka hlídal
drak zlaté rouno; vyskytují se i v akkadském eposu Enúma eliš napsaném mezi
18.–7. stol. př. n. l. Zmiňují je i příběhy ze starodávného Egypta v podobě setkání
boha Ra s hadím drakem Apopem. Dále se objevují v germánské mytologii, kde
se s drakem utká Beowulf či Sigurd (Siegfried). Hrdinovi, který se utkal s drakem se obecně říká drakobijce.